Příhody Dobrovolnického centra
Během svého působení v projektu MUNI pomáhá sepisovala koordinátorka Dobrovolnického centra Eliška Cyprianová do speciálního deníku příhody centra, jeho dobrovolníků i příjemců pomoci. Co vše si naši koordinátoři vyslechli na linkách pomoci? Listy deníku ukrývají vše.
Kromě proseb o pomoc to nezřídka byly i osobní strasti volajících, osamělí senioři si totiž potřebovali také popovídat. „Byly to i desítky minut dlouhé hovory o domácích mazlíčcích, vnoučatech, příhodách z mládí nebo vzpomínkách na studia na Masarykově univerzitě,“ upřesňuje Eliška.
Centrum přijímalo i prosby o realizaci zdánlivě nerealizovatelných požadavků. Jeden z volajících například nabízel tunu látek a kusů oblečení na roušky, chtěl ale po MUNI pomáhá zajistit šití, distribuci a propagaci daru. Zajišťovalo i atypické nákupy zahradního substrátu, otrub, sazeniček nebo pěti půllitrových lahví Staré Myslivecké. „Některé požadavky se nám nejdříve zdály z kategorie Mission Imposible, ale ukázalo se, že i ty jsme schopni vyřešit,“ dodává Eliška.
Koordinátory také „bavily“ speciální schopnosti, které dobrovolníci MUNI pomáhá zapisovali do databáze informací. Naprosto nevyužita tak zůstala schopnost „Držení českého rekordu ve skládání Rubikovy kostky nohama.“
Eliška přiznává, že celá práce byla extrémně psychicky i fyzicky náročná. Ovšem to, jak ti, kterým centrum pomohlo, skládali koordinátorům pochvalu přímo do telefonu, bylo velmi povzbuzující a dojetí bylo cítit vždy na obou stranách drátu.
